"Je to příležitost zamyslet se, na které straně stojíme",

Vladislav Szkandera

říká Vladislav Szkandera. Muž, o kterém se v posledních týdnech hodně píše. Jako evangelický pastor a současně člen městské rady veřejně vystoupil proti stavbě islámského centra na severu Moravy.

Při četbě denního tisku z posledních týdnů by nezasvěcený čtenář mohl nabýt dojmu, že být proti stavbě mešity znamená upírat muslimům náboženskou svobodu a tudíž že proti stavbě v Orlové se stavějí jen lidé netolerantní, ustrašení, zabednění a nemající rádi cizince. Věc se však zřejmě má poněkud jinak. Navštívili jsme proto v půli února pana Vladislava Szkanderu, člena městské rady a současně pastora místního sboru Slezské evangelické církve, abychom získali informace z první ruky a požádali jej o rozhovor.

Co se to v Orlové vlastně děje?

Především nejde o žádný spor jakýchsi netolerantních křesťanů s muslimy. Ostatně nevím, že by zde ve městě nějací muslimové byli. To, co se děje v Orlové, je na úplně jiné rovině a snažíme se poctivě to na té rovině udržet. To spíš média by to ráda interpretovala jako náboženský spor. Pro nás je to záležitost občanská a lidé, kteří se v souvislosti s touto stavbou vyjadřují proti, jsou lidmi z nejrůznějších kruhů, lidmi nejrůznějších názorů a motivů. Jsou mezi nimi samozřejmě i křesťané, neboť je očividné, že i křesťané mají k takové záležitosti také co říci, neboť se i jich dotýká.

Co vás vedlo k tomu, že jste se postavil téměř do čela těch, kteří proti stavbě vznášejí námitky?

Ten prvotní impuls vyplývá pro mne z toho, že jsem zastupitelem a radním Orlové, to znamená že zastupuji určitou skupinu lidí, kteří si mne zvolili a jejichž zájmy se snažím hájit. Tito lidé se na mne obracejí, diskutují se mnou a tlumočí mi své postoje, které já pak předkládám zastupitelstvu.

Druhá rovina věci je, že jsem se islámem do určité hloubky zabýval a vidím, že způsob, jakým je praktikován v islámských zemích, je velice problematický - vždyť v mnoha ohledech odpovídá úrovni 7. století, kdy islám vznikal!

Nejde mi o konkrétní lidi, ale o ideologii, která za tím stojí - a proti této ideologii se stavím a před jejím šířením chci chránit naše město, neboť v případě jejího přenesení sem může být potenciálním zdrojem neklidu a problémů.

A třetí rovina: Jako radní mám přístup ke všem materiálům, které se věci od samého počátku věci týkaly. Vím, jak se postupně projekt vyvíjel, jak byl rozšiřován a měněn, jak byl tendenčně upravován, jen aby vyhověl tomu, co mnozí chtěli slyšet - ať už jde o otázku zaměstnanosti, nových pracovních míst, objem investic. A to je jeden z důvodů, proč jsem od počátku celý projekt považoval za neseriozní. Jestliže dnes media mluví o podezřelých souvislostech, pak mne to naprosto nepřekvapuje. Od počátku jsem upozorňoval na neprůhlednost, machinace a zkreslování.

Myslím také, že spousta lidí naprosto podceňuje souvislosti, nepřemýšlí o budoucnosti. Pokud jde o otázku pěti let, pak proti výstavbě mešity svým způsobem nic nemám - za tu dobu se ani pořádně nepostaví. Budeme-li uvažovat v horizontu řekněme deseti let, pak ani to mne nijak neděsí. Ale zastupitel musí uvažovat dlouhodobě, vidět věci v širších souvislostech. Dívám-li se na mešitu z tohoto úhlu, v horizontu dvaceti, třiceti let, pak je to rázem jinak, pak v ní skutečně mohu vidět potenciální riziko. Představíme-li si nějakou imigrační vlnu z Východu, což je docela reálné, nehrozí nám pak, že se islámské centrum stane ohniskem, kolem kterého se budou organizovat činnosti, které nám nemusí být milé? Vždyť to, co se děje tady, na místní úrovni, připravuje prostor pro dění mnohem širší, může mít souvislosti politické, diplomatické, mezinárodní. Proto to dnešní dění vůbec nepovažuji za bezvýznamné.

S jakým ohlasem se vaše iniciativa setkala?

Jsou samozřejmě lidé, které nic nezajímá, a ti říkají: nám je to všechno jedno. Pak jsou lidé, kteří o věci víceméně akademicky filosofují a mluví o lidských právech, ale skutečná situace v islámských zemích je v podstatě nezajímá.

Nelze nezmínit ani ty, kteří na vše pohlížejí optikou pouze nabízejících se investic. Mnozí z nich jsou k jakýmkoliv informacím o islámu, o možných politických či bezpečnostních souvislostech, naprosto hluší. I mnozí zastupitelé s akademickými tituly se mne s vážnou tváří ptají, zda je "islám" členem Světové rady církví. To už samo o sobě vypovídá o úrovni diskuse, kterou jsou schopni o věci vést.

Postoj církve je do značné míry formován bolestnou skutečností, že spousty křesťanů trpí v muslimských zemích diskriminací a nesvobodou a mnozí platí za svou víru životem. To se týká, žel, naprosté většiny muslimských zemí. A Saúdské Arábii, o níž se v souvislosti s Orlovou mluví, v tom patří smutný primát. Nelze se proto divit, že se křesťané snaží na tento stav poukázat a využít této příležitosti jednak k tomu, aby se zastali svých pronásledovaných bratří, jednak k tomu, aby se zeptali představitelů islámu, jak to, že požadují pro sebe něco, co nejsou ochotni sami poskytnout jiným - totiž právě náboženskou svobodu. Vnímám to tedy tak, jak o tom mluví v pastýřském listě i náš biskup, tedy jako zápas křesťanů o prostor, do kterého nás Pán postavil.

Jak vnímáte vy osobně tu situaci, do níž vás okolnosti postavily? Co to znamená pro sbor, jehož jste pastorem?

Vnímám to jako vyučování, pro církev i pro sbor. Je to velmi zvláštní, nová situace. Téměř si neumím představit jinou, řekněme "mírovou" situaci, která by nám umožnila sjednotit se v modlitbách s takovou spoustou lidí s různých církví a dnes už i z různých zemí.

Bez ohledu na to, zda mešita nakonec bude či nebude stát, je to pro nás nová zkušenost, je to nová příležitost přimknout se ke Kristu, nově promyslet, co to pro nás znamená, na které straně stojíme. A vím, že takhle to vnímají i někteří lidé mimo církev - je to pro ně příležitost přehodnotit svá dosavadní východiska. Nutí je to zaujmout postoj, zamyslet se.

Je něco, co vás v tomto zápase zklamalo či naopak potěšilo?

Zklamáním jsou pro mne určitě vyhýbavá prohlášení některých církevních představitelů, kteří se neřídí ohledem na pravdu, ale snaží se z věci diplomaticky vybruslit bez toho, že by museli zaujmout jednoznačný postoj. Neočekával bych, že se mne to tak dotkne, ale když to čtu černé na bílém, tak to opravdu bolí.

Překvapila mne naopak veliká otevřenost, obrovský zájem a vlna solidarity od nejrůznějších lidí z celé republiky, kteří vyjadřují ochotu nás podpořit, pomoci, berou tu věc za svou. To je opravdu úžasné a jsem za to velmi vděčný.

A podivuhodně nám to otevírá cestu i k lidem, kteří dosud měli každého faráře za divného exota. Teď máme možnost s mnohými mluvit, diskutovat, vysvětlovat, proč vidíme věci právě takto. A to je konec konců to nejpodstatnější.

Jak se stalo, že se luterský pastor stal radním?

Stalo se tak po mém několikaletém odporu, kdy jsem odmítal návrhy několika stran, abych za ně kandidoval. Po dvě volební období jsem odolával, pak však jsem si řekl, že je nutno ukázat, že to lze dělat i jinak, že musí existovat i jiná cesta, jak dělat komunální politiku, než ta, kterou lidi dnes kolem sebe vidí a z níž jsou pochopitelně zklamaní. Kandidoval jsem při posledních volbách jako nestraník na kandidátce KDU-ČSL a ač jsem nebyl zrovna na prvním místě, byl jsem zvolen do zastupitelstva, a posléze i do městské rady, a to velkou převahou hlasů.

Jak na vás pohlížejí kolegové radní?

V prvním roce sledovali mé vystupování spíše se shovívavým úsměvem či naopak s nejistotou, o co mi vlastně půjde. A bylo na mně, abych je přesvědčil tím, co říkám a co dělám. Myslím, že se mi daří být v tom důsledný a řekl bych, že to umějí ocenit.

Co se bude ve věci mešity dít dál?

V tuhle chvíli není jasné, jak se věci přesně vyvinou, neboť i když média hovoří o pochybném zázemí investora, jejich žádost stále leží na stole. Zastupitelstvo počátkem února uložilo Radě města provést průzkum názorů obyvatel, který však nebude pro zastupitelstvo závazný. Mluvilo se původně i o místním referendu, ale zůstane zřejmě u nějaké podoby průzkumu veřejného mínění.

Tohle nás tedy čeká v nejbližších týdnech, zastupitelstvo by mělo znovu rozhodovat počátkem dubna. Samozřejmě, kdyby se ukázalo se, že z projektu sejde, reagovali bychom dříve.

S Vladislavem Szkanderou rozmlouval David Floryk v únoru 2004, publikováno v Konzervativním listí č. 22.