Lidský strom
Gilbert Keith Chesterton
Co milenců už měla zem,
ve válkách, na moři svém,
já nejlepšího viděl jsem,
většího neznal svět.
V poli osamělý stál,
tišší nežli kámen skal,
ani motýl neodlét.
Měl ptačí hnízda ve vlasech,
a na opáncích vzácný mech,
kol roje hmyzu druhů všech,
červíci, čmeláci.
Pohled očí čistý, žhavý,
poslouchal, jak moře trávy
k hvězdám burácí.
K stromu lidskému však, běda,
stálý nářek výš se zvedá:
"Tichý Otče, nám to nedá,
ptát se tě: Jsi tam?
Ukaž se na nebi rudém
smeť nás, jen když znát tě budem,
odpověď dej nám!
Uhoď hromem slávy dávné,
prolom ticho, ať tě známe,
vždyť se šeptem vyptáváme:
jsi tam nebo ne?"
Viděl jsem ho, jak tam stál,
že i kámen tiše spal
a motýl na stromě.