Jde mi o spolupráci s konzervativními silami v Evropě,

Jiří Karas

JUDr. Ing. Jiří Karas (1942) je od roku 1990 poslancem za KDU-ČSL, jejímž členem je od roku 1968. Jako dítě žil v idylické a slušně zajištěné rodině lékaře, studoval s výborným prospěchem. Pak nastal zlom, rodina přišla o majetek, rodiče i bratr skončili jako třídní nepřátelé v kriminále. Šestnáctiletého Jiřího se ujala rodina spolužáka. Opakovaně ho vyhazovali ze škol a životem se protloukal i jako pomocný dělník. Do politiky vstoupil teprve po listopadu 1989, je otcem dvou dětí a od roku 2000 vdovcem.

Pane poslanče, proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?

Chtěl jsem změnit to, co se mi nelíbí, protože jsme se nedokázali vyrovnat s komunismem v myšlení a v mnoha oborech ani v praxi. A bohužel, zatím nedokážeme úspěšně čelit ani náporu některých nebezpečných trendů, které k nám prosakují z neomarxistických zdrojů Západu.

Považujete svou kandidaturu do Evropského parlamentu za jakýsi pomyslný mezník politické kariéry? Jsou priority a cíle, které hodláte prosazovat v EP, nějak odlišné od vašich současných?

V zásadě se neliší. Jde mi o hájení křesťanských hodnot, které jsou zpochybňovány a ohrožovány u nás i v Evropské unii. V tomto smyslu mi jde o spolupráci s konzervativními silami v Evropském parlamentu.

V Česku jste znám především svými postoji k homosexualitě a ochraně nenarozeného života; je to pouze mediální záležitost, nebo jde o vaše skutečné priority?

Rád bych připomenul, že v politice jsem od února 1990 a zabýval jsem se mnoha problémy. Například setrváváním komunistických struktur na ministerstvech a v ústředních orgánech státní správy, majetkem bývalého SSM, restitucí majetku spolků a církví, problematikou zahraničních krajanů a různými zahraničními vztahy. V posledních pěti letech se více věnuji také sociální politice a etickým problémům české legislativy.

Působíte dojmem politika, který je ochoten upřímně odpovědět i na kontroverzní otázky, které rozdělují voličskou obec – co vás k tomu vede?

Asi je to tím, že se nebojím názorového střetu ani nekalkuluji, jestli mi vyřčený názor získá nebo nezíská sympatie voličů. Ale nemyslím, že jsem kontroverzní. Považuji se za demokraticky založeného člověka a mám radost z klidné výměny názorů. Když mě druhá strana přesvědčí, že se mýlím, uznám chybu a poučím se.

Co považujete ve své práci za nejpodstatnější?

Mluvit a chovat se pravdivě a nebát se ožehavých témat.

Váš vztah k církvi byl mnohokrát uštěpačně komentován. Jak byste jej vyjádřil vy sám?

Nemám se za co stydět, jsem katolík a jsem na to hrdý. Snažím se chovat podle křesťanských zásad, které mi vštípila Církev a rodiče. A snažím se tak vychovávat i své děti.

Pro mnohé konzervativně smýšlející voliče, včetně většiny evangelikálních křesťanů, je KDU-ČSL málo čitelná, vnitřně rozpolcená a ve svém ”křesťanskosti” zakřiknutá. Co byste jim odpověděl?

Nejsme zakřiknutí, to je omyl. Jsme moderní politická strana orientovaná na sociálně tržní hospodářství. Samozřejmě, že i uvnitř KDU-ČSL je mírný vývoj, ale řekl bych, že v v poslední době jde o velmi pozitivní posun.

Předloňský pokus prosadit ve sněmovně usnesení, jímž by český parlament deklaroval nezávislost ČR na EU v morálně-etických a kulturních otázkách, skončil bez většího zájmu fiaskem. Odpůrci tohoto kroku namítali, že je zbytečný, neb prý nám žádný import ”nové morálky” nehrozí. Co vy na to?

Neřekl bych, že šlo o fiasko. Určitá část poslanců prostě vyjádřila svou pozici v Deklaraci o svrchovanosti členských států EU v kulturně-etických otázkách. Unie zatím ponechává tyto otázky v kompetenci národních států. Jiná věc ovšem jsou různá doporučení Evropského parlamentu, přijatá pod nátlakem liberálních skupin, podporovaných často i nelegálních finančních zdrojů. Ale myslím, že všechno nebezpečné už je v nějaké míře u nás přítomno a záleží jen na našem přístupu.

Prosincová mezivládní konference o euroústavě skončila neúspěchem a téma ústavy opustilo první stránky novin. Mnozí proto mají pocit, že věc se odkládá, avšak za kulisami se horečně jedná s cílem prosadit ústavu ještě letos. Jaký je váš názor na tento dokument a na způsob, jak se k jeho obsahu stavěla česká vládní representace? Byl skutečně onen návrh ústavní smlouvy znění v souladu se zájmy českých občanů – přesto, že měnil mnohé z toho, co bylo schváleno referendem o vstupu do EU?

Politika je umění možného a poměr sil v EU je zatím dán. Mohl by se změnit také volbami do Evropského parlamentu. Já osobně jsem přesvědčen, že jedním z prvních kroků rozšířené unie by mělo být zohlednění křesťanských základů Evropy v preambuli ústavní smlouvy. A pokud jde o její schvalování, myslím, že u nás by měla projít všelidovým hlasováním, tedy referendem s předepsanou minimální účastí oprávněných voličů.

Jak se s odstupem času díváte na spojeneckou invazi do Iráku?

Žádná válka není dobrá. V tom jsem byl a jsem v souladu s názorem papeže Jana Pavla II., který tuto invazi odsoudil.

Proč je pro Západní Evropu tak obtížné najít nějaký jasný, jednoznačný a pokud možno i jednotný postoj ke stále zřejmější islámské hrozbě?

Evropa je zastrašená atentáty ve Španělsku. Obava z terorismu je pochopitelná, ale zároveň je třeba vidět, že toho zneužívají levicové síly i extrémně liberální skupiny, které mají zájem na kulturní dezintegraci Evropy a destrukci tradiční evropské civilizace.

Myslíte si, že jsou návrhy posilující roli sekularismu (jako např. francouzská norma zakazující nosit náboženské symboly ve školách) v souladu se svobodou náboženského vyjádření?

Nejen, že nejsou v souladu se zásadou svobody náboženského přesvědčení, ale i obecně jsou v rozporu se základními lidskými právy. Taková nemoudrá opatření budí jen nebezpečné protitlaky.