Moderní říše pohádek
Gilbert Keith Chesterton
Opřen o klacek ze hřbitova,
oděn v hadrech, co vlají z bidla,
dal jsem si za čepici pírko,
co andělu vypadlo z křídla.
Bílé kamínky nesu v ranci,
také pár rukavic mám v něm,
bosky, s botami přes rameno,
jdu hledat pohádkovou zem.
Však místům starodávných krás
železný krunýř vtiskla věda,
velký mrak smogu nad městem
vyřkl nad ním svůj ortel, běda!
Zahalen kouřem, v hvězdách lamp
však dosud žhne svit tajemný,
čarovný signál lesů, chlumů,
zní v železe i v kameni.
Ruka přírody nezkřivila
hřbet, který nese, drží zemi,
spící drak na mne spiklenecky
zamrká okem na znamení.
Komíny vzpřímené i křivé
ční k nebi jako zkřehlé prsty,
monstrózní zdá se v ulici
čtyřnohý pejsek s hustou srstí.
Křičím: Nesmí být, nový věku,
vše tebou znesvěcené,
vzdor všem pazvukům města slyším
tep srdce pohádkové země!
Čtu na dveřích své jméno, kdosi
mi napovídá, abych slyšel:
Jsi doma, ve městě, kde bydlíš,
to je dost, že jsi na to přišel.