Kdesi mezi Dr. Ransomem a myšákem Rípčípem
Portrét C. S. Lewise

Clive Staples Lewis (1898-1963) působil jako profesor středověké a renesanční literatury na universitách v Oxfordu a Cambridge. Od mladického ateismu se postupně propracoval k intelektuálně těžce vybojované víře, aby se v následujících letech stal jedním z největších obhájců křesťanské víry dvacátého století.

Kým vlastně byl C. S. Lewis?
Starým mládencem v pomačkaných šatech, který vykouřil denně 60 cigaret mezi tím, co si nacpával dýmku. Nikdy by to nedotáhl k profesůře, kdyby jeho kantoři nepřimhouřili oko nad jeho zkouškami z matematiky. Svou konverzi ke Kristu prožil během jízdy na sajdáře bratrova motocyklu v místní ZOO. Byl mužem, který se na stará kolena rozhodl pojmout za manželku ženu spíš ze soucitu než z lásky, načež se do ní zamiloval a prožil nejkrásnější chvíle života. Neměl děti a přesto napsal jedny z nejkrásnějších příběhů o dětech a pro děti.

Byl také myslitelem, který ? ač angličtinář, nikoliv teolog - po sobě zanechal rozsáhlou teologickou knihovnu. Spisovatelem, jehož knihy více než půl století udivují jasností myšlení a vytříbeností logiky a pomáhají vidět křesťanství jako rozumný a odůvodnitelný názor na svět, nabízející věrohodné odpovědi.

Jako člověk, pohybující se celý život na universitní půdě, viděl dobře úpadek moderního myšlení. Viděl i neschopnost liberální teologie cokoli kloudného vypovědět o podstatných věcech života a rozuměl, že i proto je křesťanství stále více pomíjeno jako nerelevantní, netýkající se skutečného světa. Jeho pozdější obhajoba ?obyčejného křesťanství? tak byla nejen dobře mířeným úderem, ale i počinem vskutku prorockým.

C. S. Lewis se právem řadí po bok mužů jako Thomas More, Dante, T. S. Eliot, J.R.R. Tolkien, tedy k velikánům křesťanského humanismu, jenž v sobě spojuje tradici antickou, židovskou a křesťanskou a syntézu jich všech v kultuře křesťanského středověku. Byl si dobře vědom, že pravý křesťan se stává nejen synem Izraele a následovníkem proroků a světců Církve, ale v jistém smyslu i dědicem Řecka a Říma; že to vše je součástí civilizace, která je hodna hájení ? vždyť v jejich dějinách jako v zrcadle spatřujeme svou vlastní tvář.

Spolu s Tolkienem bývá Lewis považován za otce moderní fantastické literatury, k níž patří - každá svým způsobem - dvě sady Lewisových knih: Letopisy Narnie a Kosmická trilogie. Vskutku, srovnání Středozemě s Narnií se samo nabízí, ač oba autoři navzájem svá díla příliš neobdivovali. To, co Tolkien léta bolestně tvořil, načrtl Lewis ?po protestantsku?, rychle a v hrubých rysech, tam, kde Tolkien dlouho stál nad jediným slovem, nechal Lewis bezstarostně pobíhat děti. Oba však do svých příběhů vtělili svůj svět, který ? přes zdánlivě odlišný jazyk ? je v podstatě světem jediným; ten prastarý, dobrý svět, který začíná ve staré skříni či na Dně pytle; svět v němž stojí za to žít i umírat; svět, v němž se zračí posvátnost všeho živého, kde vše má svou úlohu, každá bytost, doba a událost je životně důležitá. Každý se může rozhodnout, že bude bojovat na straně dobra proti Stínu - a proti síle přátelství, dobra a lásky nic nezmůže ani moc prstenů, ani kouzla bílých čarodějnic. Lewisovy příběhy možná o jeho teologii povědí víc, než jeho spisy teologické. Koneckonců, jak už kdosi pravil: kdo chce porozumět Lewisově teologii, musí její kořeny hledat právě kdesi mezi Dr. Ransomem z Kosmické trilogie a myšákem Rípčípem z Narnie.

Lewisovo dílo a život jsou skryty za hromadami spisů, které o jeho životě a tvorbě sepsali jiní. Nejlepším a nespolehlivějším zdrojem Lewisových myšlenek a současně i jejich nejzasvěcenějším interpretem je však samo jeho dílo. Tak proč o Narnii poslouchat jen z druhé ruky, když se tam můžeme sami vypravit ?

1898: Clive Staples Lewis spatřil světlo světa 29. 11. v Belfastu v Severním Irsku jako druhý syn v rodině severoirských protestantů
Otec právník je emocionálně velmi nevyrovnaným mužem, matka na svou dobu velice vzdělaná žena a nadaná matematička, v rodině se téměř až abnormálně čte.

1905: rodina se stěhuje na předměstí Belfastu
Nový domov nazvou Little Lea, později se tento dům objeví v Lewisových Letopisech Narnie, díky situování domu na předměstí si bratři zamilují procházky a projížďky na kole přírodou. Bratři Clive Staples i Warren začínají psát své první příběhy.

1908: v dubnu umírá Lewisova maminka a zanechává mu jeho první Bibli
Otec se se ztrátou manželky nikdy de facto nevyrovná a tato událost ještě více odcizí otce oběma chlapcům. Ve stejném roce umírá Lewisův strýc a dědeček, Clive Staples se na dlouhá léta uzavírá emocím.

1908-1910: navštěvuje sokromou školu v Anglii - Wynyard School
Tuto životní zkušenost později označí jako Belsen - škola je vedena duševně chorým člověkem; positivní je, že Lewis zakusí pospolitost s ostatními chlapci.

1911: nastupuje do přípravné školy v Chartres
Zde objevuje svou největší literární lásku Severské mýty, zároveň se toto období stává časem postupného odpadnutí od víceméně tradiční formy křesťanské víry.

1913-1914: studuje na Malvern College v Anglii
Ve svých vzpomínkách později na toto období vzpomíná s určitým smutkem z toho, co zde viděl: šikanu, ponižování, nezdravé soupeření a někdy i homosexuální vztahy. CSL definitivně odpadá od víry a stává se ateistou.

1914: získává svého největšího přítele Arthura Greevese, jehož přátelství ho doprovází do konce života; přechází na soukromou školu ve Velkém Bookhamu
Profesor Kirkpatrick nechává Lewise číst antické autory v řečtině a latině, učí Lewise brilantnímu logickému uvažování; později čte Lewis i v němčině a italštině.

1917: počátky studií na Oxfordské universitě
Neudělá zkoušku z matematiky, přesto je zařazen, aby prošel výcvikem vysokoškolských důstojníků.

1917-1919: služba v Britské armádě ve Francii, Lewis zajímá šedesát nepřátelských vojáků, později zraněn v akci
Za války se poprvé setkává s eseji Gilberta Keitha Chestertona, které si zamiluje.

1919: demobilizace a návrat do Oxfrodu

1920-1923: studia v Oxfordu

1922: dokončuje rigorózum
Protože není na Oxfordu místo, otec mu velkoryse nabízí podporu k dalším studiím.

1925: jmenován školitelem anglického jazyka na Magdalenině koleji v Oxfordu

1927: získán Tolkienem pro Uhlohryze
Skupinka nadšenců, kteří pro vlastní potěšení čtou islandské ságy v originále.

1929: stává se věřícím; v září téhož roku umírá jeho otec
Později napsal: ?V letním semestru 1929 jsem se vzdal a doznal, že Bůh je Bohem ? jako snad jeden z nejsklíčenějších a nejvzpurnějších konvertitů v celé Anglii?.

1930: domácnost bratří Lewisů se stěhuje do Kilns na předměstí Oxfordu
Během následujících více jak třiceti let sem denně budou proudit stovky dopisů od jeho dospělých i dětských příznivců.

1931: stává se křesťanem ? svou víru dovršuje tím, že přijímá Krista jako Božího Syna, jenž zemřel za jeho hříchy
Ke znovunalezení křesťanské víry mu poslouží jeho oxfordští přátelé J.R.R. Tolkien a Hugo Dyson. ?Pokročil jsem od víry v Boha k víře v Krista?, napsal později.

Přibližně v této době kolem Lewise vykrystalizuje skupina přátel, nazývaná The Inklings ? Tušitelé
Scházejí se dvakrát týdně v hospodě u Orla a dítěte nebo v Lewisově universitním bytě, diskutují nad svými literárními počiny. Patří sem bratři Lewisové, Hugo Dyson, John Tolkien, Owen Barfield, Charles Williams a další.

1933: publikuje první křesťanskou knihu Poutníkův návrat
V knize reflektuje vlastní zkušenost cesty od tradiční nevěry přes různé -ismy zpět k víře, od ?populárního realismu, jenž je praktickým ateismem, k filosofickému idealismu; od idealismu k panteismu; od panteismu k teismu; od teismu ke křesťanství? ? k pouhému, obyčejnému, starodávnému křesťanství.

1936: vydává první odbornou práci Alegorie lásky
Pozoruhodná práce, která se zabývá chápáním lásky v renesanční literatuře; přestože jde o odborný text,, setkává se s velkým ohlasem.

1938: vychází první díl Kosmické trilogie: Návštěvníci z mlčící planety
Další dva díly následují v průběhu několika let

1940-1945: řetěz přednášek pro Britské královské letectvo, řada rozhlasových pořadů na BBC, úvah a rozhovorů s posluchači
Právě spolupráce s BBC udělala z Lewise světově proslulého apologetu křesťanské víry. Tehdy vzniká řada kázání a esejí, které později vycházejí v několika souborech.

1940: vydává Problém bolesti
"Nikdy jsem nebyl takový hlupák, abych si představoval, že jsem oprávněn vyučovat mravní síle a trpělivosti. Mohu nabídnout pouze své přesvědčení, že má-li se snášet bolest, trocha odvahy pomáhá víc než mnoho vědomostí, troška lidského soucitu více než mnoho odvahy a nejnepatrnější dotek Boží lásky více než všechno toto dohromady."

1942: poprvé vychází Rady zkušeného ďábla
Nejúspěšnější Lewisovo dílo, věnované příteli Tolkienovi. Dopisy staršího pokušitele začínajícímu ďáblíkovi, kterak pokoušet a škodit duši člověka; mistrná studie o demokracii, jejích zdrojích a úskalích.

1943: vydává Zničení člověka
Brilantní uvedení do otázek přirozeného zákona a současně jeho vášnivou obhajobou.

1945: publikuje Velký rozvod
Rozsahem malá, ale obsahem velkolepá alegorie o smyslu lidského života a jeho směřování.

1946: čestný doktorát teologie ze St. Andrews je prvním velkým uznáním za literární činnost

1947: vydává knihu Zázraky
Na filosofických a logických základech se vyrovnává s naturalismem, tedy vírou, že vše v tomto světě má pouze přirozené vysvětlení: ?Je-li příroda vším, co existuje, pak i lidský život je toliko kosmickou náhodou, vedlejším produktem pohybu atomů.?

1950: vychází první díl Letopisů Narnie
V Letopisech se do jisté míry odráží postavy, místa a události, které byli či jsou součástí jeho života: prof. Kirkapatrick, dům Little Lea, umírající maminka... Letopisy Narnie jsou prvoplánově především krásným příběhem pro děti, nikoliv alegorií, jak je mnohdy dnes chápeme.

1952: publikuje Pouhé křesťanství
Pouhé křesťanství se stává jeho základním a vedle Rad zkušeného ďábla a Velkého rozvodu nejznámějším dílem. Formuluje v něm základy křesťanské víry, po celé věky sdílené celou církví.

1952: první setkání s Joy Davidmanovou
Starý mládenec CSL navazuje přátelství s o patnáct let mladší americkou spisovatelku, která konvertovala od judaismu ke křesťanství, částečně také pod vlivem Lewisových knih.

1954: vydává odbornou práci Anglická literatura šestnáctého století
Je jmenován profesorem středověké a renesanční literatury na Magdalenině koleji v Cambridge. Tento titul, přes své třicetileté působení na Oxfordu nikdy nezískal. Vychází jeho recenze Tolkienova "Společenstva prstenu".

1956: svatba s Joy Davidman-Greshamovou
Lewis vstupuje do civilního sňatku s přítelkyní, aby ji uchránil hrozícího vypovězení ze země, manželský život nemá v úmyslu.

1957: u Joy opětovně propuká rakovina
Lewisovi přijímají církevní požehnání sňatku a Joy se stěhuje do Jackova domu. Manželé prožívají krátký čas radosti a štěstí ve stínu nemoci. Vychází kniha Dokud máme tváře, samotným Lewisem považovaná za nejlepší dílo, která je reinterpretací klasického řeckého mýtu o lásce mezi Kupidem a Psyché a zároveň je reflexí Lewisova rodícího se milostného vztahu s Joy.

1960: Joy umírá v Oxfordu ve věku 45 let v pokoji s Bohem
CSL svoji citovou reakci na tuto událost zachycuje v denících, které později vycházejí knižně jako Svědectví o zármutku. Je-li Problém bolesti intelektuální reflexí utrpení, pak Svědectví o zármutku se stává reflexí emocionální.

1962: píše svou poslední práci Modlitba: dopisy Malcolmovi
Kniha se stává po Lewisově smrti útěchou jeho dlouholetému příteli J. Tolkienovi.

1963: Clive Staples Lewis umírá 22. 11. v Oxfordu
Umírá týden před svými pětašedesátými narozeninami, v tentýž den, kdy je v Dallasu spáchán atentát na J. F. Kennedyho a v Los Angeles umírá Aldous Huxley.

S pomocí Petra Plaňanského
sestavil David Floryk