V jednotě je větší síla než ve tvrdohlavosti Rozhovor s poslancem Marianem Bieleszem (US - DEU)

Marian Bielesz

Listopadová výzva zákonodárcům, aby čelili globálním tlakům na relativizaci mravních hodnot přijetím "Deklarace nezávislosti ČR v morálně-kulturních otázkách" (více na straně 4) nás přivedla i do ostravské poslanecké kanceláře Unie svobody, kde jsme požádali o přijetí pana poslance Mariana Bielesze. Jako občané a voliči jsme jej žádali, aby deklaraci podpořil. Požádali jsme jej současně o krátký rozhovor pro naše Konzervativní listí.

Pane poslanče, jak vidíte šance této deklarace - jaké jsou její vyhlídky tváří v tvář dnešnímu parlamentu a vládě? Jsou zákonodárci ochotni zabývat se vážně takovou věcí?

Osobně považuji tuto výzvu za nesmírně užitečnou a potřebnou. Nelze však nevidět, že v dnešním parlamentě, kde má převahu levice a tedy liberální vidění světa, nebude vůbec snadné takový text prosadit. Nicméně je nutné to zkusit - už proto, aby poslanci takový hlas slyšeli, aby věděli, že takové názor zde jsou. Mám naději, že většina poslaneckého klubu US-DEU návrh deklarace podpoří.

Ostatně, každý poslanec je odněkud, byl někým zvolen. Proto by občané měli své poslance sledovat, jak hlasují, jak plní své programy - i jak se budou stavět k této deklaraci. A připomínat jim, že mají hájit jejich zájmy, obhajovat kvůli kterým byli zvoleni, snažit se osobně ovlivnit své poslance, nedát jim pokoj, vystavit jim účet ve volbách. Proto tuto iniciativu velmi vítám. Určitě je to cesta účinnější než demonstrace a nátlakové akce, které se podle mne míjejí účinkem, už proto, že často bývají zneužity a původní smysl často uniká či je překryt mediálně zajímavějším balastem. Nu a že jsou spíše slyšet liberálové? Hájit nejrůznější menšiny a to, co tu ještě nebylo, je přece vždycky mediálně zajímavější, než hájit tradiční hodnot. Málokdo se zajímá, proč hájíme to staré, ale spousta lidí se hrne, když chce někdo něco bořit a měnit.

Pokud jde o samotnou deklaraci: Myslím, že máme šanci věci ovlivnit, máme šanci Evropskou unii ovlivnit, ne jen, že ona bude ovlivňovat nás, jak je občas možná poněkud jednostranně zdůrazňováno.

Už tím, že najednou vstoupí do EU 10sátá - dnes má unie 15 členů - dává šanci na změnu poměrů uvnitř, je to šance určité reformy, o níž se konečně i v EU hovoří, byt' má z ní unie obavy. Sama "patnáctka" cítí, že reforma je nutná a šance k tomu se ted', u příležitostí vstupu nových členů, sama nabízí. Je možno např. uvažovat o vypracování společného kodexu hodnot, ke kterému by se všechny státy společně přihlásili.

Právě o takových věcech byla nedávná debata naší poslanecká delegace v Bruselu, kde jsem se snažil vysvětlovat, že EU by neměla spočívat pouze na ekonomických vztazích, ale i na čemsi hlubším, na hodnotách, založených na židovsko - křesťanských tradiciích.

Zmiňoval jste reformu EU - otázkou je, zda-li naše současná vládá je ochotna a schopna vyjednat důstojné postavení, hájit např. onu svrchovanost republiky v etických a kulturních otázkách či zda je natolik zaslepena vidinou toho, že až tam budeme, vše se vyřeší...

Nutno říci, že současná vláda, přinejmenším její sociálně - demokratická většina, nemá ty priority takto příliš nastaveny. Jinou otázkou je, co s tím já jako poslanec, případně menšinová strana jako dnes US-DEU, můžeme učinit.

Je samozřejmě otázka, zda dosavadní účinkování US-DEU ve vládě bylo šťastné. Můj názor na to je takový - a myslím, že takto to vidí i většina poslaneckého klubu: nyní, po půl roce politických boj a zmatků kolem formování vlády, snad bude konečně čas na rozumnou práci. Máme připravenu spoustu programů, akcí, návrhů zákonů, které by měly vládu a její směřování ovlivnit v oblastech, na nichž nám záleží: v oblasti daní, zadlužování státu, deficitu státního rozpočtu. Něco z toho jsme zdědili a nebyli jsme s to ihned po volbách to měnit, ale pokud toho nebudeme schopni ani v příštím půl roce, roce, pak nemáme ve vládě co dělat. Pokud se nám nepodaří výrazněji prosadit naše programové cíle, pak naše část ve vládě nemá smysl, pak končíme.

Mezi lidem je rozšířen názor, že Unie svobody je ve vládě pátým kolem u vozu a za těch několik ministerských křesel dělá socialistům kašpara...

Samozřejmě, chápu, že náš mediální obraz je ovlivněn vystupováním jedné poslankyně, které část veřejnosti tleská, nicméně kdyby náš poslanecký klub byl jednotný a dokázal jednotně tlačit na naše lidi ve vládě i na koaliční partnery, pak by ten konečný výstup byl jiný ... V jednotně je větší síla než v tvrdohlavosti.

Zajímavé, řadový občan se spíš domnívá, že Hana Marvanová, neb o ní je řeč, spíše jako jediná důsledně hájila program US, s nímž šla do voleb. Pokud to bylo jinak, pak to US naprosto nedokázala argumentačně zvládnout a mediálně prodat...

Žel, to je naprosto přesné. V onom odmítnutém balíčku nebyla totiž jen mediálně zajímavá "milionářská daň". sama o sobě nesmyslná a navíc dohromady nic neřešící, nýbrž byla tam i spousta ekonomicky liberálních kroků, např. společné zdanění manželů, snižující daňové břemeno rodin, snížení daně právnických osob nebo sbližování DPH. Všechny tyto body US těžce vybojovala při koaličních jednáních a náhle vše spadlo pod stůl.

Ano, neuměli jsme to prodat a to je naše chyba - pro medu navíc je vždy zajímavější ten, kdo něco nepodpoří, něco odmítne, něco "zásadního" řekne, než ten, kdo něco podpoří. vyjedná, trpělivě připraví - to nikoho nezajímá. Všichni hltali, co Marvanová nepodpořila, ale nikdo nehledal, co tam bylo dobré. Nicméně, takhle to dnes je a opakuji, pokud v nadcházejícím období nedokážeme náš program hájit lépe, pak nemáme ve vládě co dělat.

Nelze zakrývat, že US je dnes v krizi. Osobně mne to velmi mrzí, neboť je jasné, že jsme zklamali a ztratili důvěru spousty lidí, kteří nás volili. Jsme na tom dnes tak, že horší to snad ani být nemůže - jen lepší, podaří-li se nám odrazit se od toho dna! Je potřeba obnovit jasnou, důvěryhodnou, pravicovou vizi strany, o což bude usilovat sjezd Unie v lednu a za druhé ovlivňovat směřování vlády, v níž sedí naší ministři, jak jen to půjde.

Nedávno vystoupila s kritikou US-DEU "Pravicová platforma" uvnitř strany, známé jsou rovněž výroky jednoho z ostravských představitelů US pana Štědroně, který věc formuloval tak, že zájmem pražských lídrů je být u koryta za každou cenu.

Pravicová platforma je legitimní výrazem nespokojenosti části členů strany, a mám-li to říci jednou větou, pak hlavním mottem je kategorický nesouhlas s naší účastí ve vládě.

Jsem přesvědčen, že kdyby US ve vládě nebyla, sedí tam dnes místo nás nejspíš komunisti. To, co se dnes děje v Ostravě, v Havířově a na mnoha místech, kde se sociální demokraté naprosto nerozpakují spolupracovat s komunisty, je naprosto výmluvné - podlehneme-li nynějšímu tlaku a odejdeme z vlády, pak příští vláda bude s přímou či nepřímou podporou komunistů. Proto já osobně chápu zodpovědnost US tak, že je potřeba tuhle vládu držet minimálně do chvíle vstupu země do Evropské unie. Ale tenhle koncepční spor bude řešit sjezd strany a obě strany budou mít příležitost v demokratické diskusi předložit a obhájit svá hlediska.

Radka Štedroně znám dlouhá léta a v určitém smyslu si jej vážím Má schopnost zaujmout radikální postoje, věci formulovat a nekompromisně trvat na svém, nicméně právě v tom je i jeho slabina. Nemyslím si, že by on byl člověk, který by byl schopen vést US. Není schopen konsensu, neumí vést diskusi a ustoupit. Nemyslím si ani, že by jeho výkřiky měly ve straně jakoukoli širší podporu. Nicméně není pochyb o tom, že nejvyšší vedení US by se mělo obměnit radikálně a věřím, že stále ještě máme ve svých řadách lidi, kteří vrátí Unii svobody důvěryhodnost.

Otázka závěrem: Máme se tedy obávat vstupu do EU? Tento krok má jistě své náklady a výnosy, jste si jist, že v případě ČR převáží ona positiva, jak jsme ujišťováni?

Jist si samozřejmě nejsem ničím, nicméně dle mého názoru pokud jde o ekonomickou oblast, pak přičlenění k EU vidím jako téměř jedinou cestu k rozvoji a prosperitě. V těch ostatních oblastech to jistě tak jednoznačné není. V situaci. kdy členství v EU je téměř hotovou věcí, nám nezbývá, než snažit se seč můžeme věci ovlivnit tak aby členství bylo přínosem i pro nás.

Za rozhovor děkuje David Floryk