Konzervativní listí číslo 25
Vlastimil Podracký
Návrat k domovu
Manifest tradicionalismu
10. 01. 2005 Vlastimil Podracký
F. A. Q.
10. 01. 2005 David Floryk
Jít těžkou cestou
10. 01. 2005 Angelo M. Codevilla
Kam s přebytečnými embryi
10. 01. 2005 Zdeňka Rybová
O dvou bláznech
10. 01. 2005 Martin Horák
"Hořekovat nepomůže, pane Horáku"
10. 01. 2005 Vlastimil Podracký
Příběh Evropské ústavy
10. 01. 2005 Petr Mach
Proč konzervatismus?
10. 01. 2005 Svatopluk Kalužík a Jan Kubalčík
Buddhismus a křesťanství
10. 01. 2005 Gilbert Keith Chesterton
O pokroku ve vztazích
10. 01. 2005 Martin Horák
Naši prezidenti a komunisté
Dr. Edvard Beneš a jeho vztah ke komunistům
10. 01. 2005 Emanuel Mandler
Žena a děti
10. 01. 2005 Michaela Freiová
Pilíře křesťanské demokracie
10. 01. 2005 Roger Scruton
Bombardovali jsme snad nesprávnou stranu?
10. 01. 2005 Astride Wenigerová - Noga
Firma
(aneb zpověď tichého společníka největší firmy, která se léta potácí na pokraji bankrotu)
10. 01. 2005 Petr Plaňanský
Mít za co umírat
10. 01. 2005 Dan Drápal
Vlastimil Podracký
Vlastimil Podracký
Návrat k domovu
Manifest tradicionalismu
? F. A. Hayek ve své knize Cesta do otroctví píše: "Určitá jistota je podstatná, má-li být zachována svoboda, protože většina lidí je ochotna snášet riziko, není-li příliš vysoké ?"
[celý článek]
David Floryk
F. A. Q.
Když jsem nedávno nabízel známým nové číslo Konzervativního listí, jeden vážený církevní činovník mne odbyl se slovy: "To je politika, propaguješ politickou stranu!". Snažil jsem se nesměle namítnout, že vydavatelem Listí není žádná strana, ale byl hned hotov i s tím. "Prosazuješ jeden politický názor a chceš nás pro něj získat!", trval na svém a odkvačil, snad z obavy, aby se delším hovorem se mnou nezapletl do - do čeho vlastně? Do "politiky"? Byla "špinavá politika" tím, do čeho se nechtěl nechat vtáhnout? Nebo mu byla proti mysli představa, že považujeme své názory za správné a hodláme pro ně získat i ostatní? Či mu byly protivné některé konkrétní politické názory a postoje, které se pokoušíme v Konzervativním listí presentovat? Vadily mu věci, o nichž píšeme, či jej snad pohoršil způsob, jak o nich píšeme?
[celý článek]
Angelo M. Codevilla
Jít těžkou cestou
Nenávist a opovržení arabského světa vůči Americe je jev poměrně nový. Za opovržení nesou zodpovědnost sami Američané, a tudíž se ho mohou poměrně snadno zbavit, když přesně zamíří na své nepřátele a exemplárním způsobem se jich zbaví.
[celý článek]
Zdeňka Rybová
Kam s přebytečnými embryi
Bez veřejné debaty se nedávno vláda zabývala myšlenkou zpracování zákona o výzkumu lidských embryí. Dámy Buzková a Emmerová mají do března 2005 zpracovat věcný záměr zákona. Zákon má umožnit výzkumné devastační procesy na tzv. přebytečných embryích. Těch je vzhledem k rozvinutému a finančně lákavému odvětví asistované reprodukce v ČR dostatek.
[celý článek]
Martin Horák
O dvou bláznech
Nedávno jsem si přečetl, že pan Karas už opět připravuje zákon proti potratům. Už několik jeho pokusů tímto směrem sněmovna zamítla a on si nedá pokoj. Sněmovna se nezměnila, tak to asi nemá žádnou šanci. Tak proč to dělá? Je blázen?
[celý článek]
Vlastimil Podracký
"Hořekovat nepomůže, pane Horáku"
Pan Martin Horák ve svém článku v minulém čísle KL pouze šíří "blbou náladu", aniž by uvedl nějakou myšlenku "co dělat?". Václav Klaus udělal mnoho chyb, některé nechtěně, některé možná záměrně. Pro Klause mluví ovšem dvě okolnosti. Jednak může vždy říci, že dělal něco nového, co tu nikdy nebylo a prostě se dopustil chyb. My sice nevíme, co všechno věděl a co ne, co předvídat mohl a co ne. Nekalý záměr nelze prokázat. Druhá okolnost, která pro něj mluví, je že od začátku říkal, co chce udělat, že nebyl sám, taktéž vláda byla koaliční. Nedělal také nic proti vůli parlamentu. Pokud by někdo měl sofistikovanější názor, mohl jej prosazovat. Ale takový názor nebyl - kromě komunistického. Miloš Zeman, který později mluvil o svých prognózách, předváděl jenom mediální hru. Jeho prognózy byly běžné prognostické rozbory, které vůbec nedoporučovaly nějaká morální opatření. Nikdo tedy tenkrát nevěděl, jak to dělat. Dodnes to nikdo řádně neví. Ve hře bylo mnoho neznámých a těžko říci, jaký protitah by se objevil, po jiném tahu, než dělal Václav Klaus. Co by dělala mocná komunistická nomenklatura, kdyby neměla přístup k privatizaci? Jaké záměry měly finanční kruhy na Západě? Jak dlouho by trvala změna zákonů tak, aby byla privatizace morální? Co by se dělo do té doby? Odpovědi nikdo nezná.
[celý článek]
Petr Mach
Příběh Evropské ústavy
V pátek 29. října 2004 premiér Stanislav Gross podepsal v Římě Evropskou ústavu, která přenáší další kompetence z členských zemí na Brusel a která snižuje váhu českého hlasu v Radě EU. Ohlédnutí se za procesem vzniku euroústavy nám tristně připomíná, jak se během celého procesu česká diplomacie hluboce mýlila v tom, co návrh evropské ústavy obsahuje, a že premiér před pár dny podepsal text, který ani nečetl.
[celý článek]
Svatopluk Kalužík a Jan Kubalčík
Proč konzervatismus?
Proč konzervatismus? Důvodů by se našlo mnoho, uveďme alespoň jeden. Když kapitalismus vznikal, měl ve vínku ctnost. Tou ctností byla křesťanská askeze. Případný teoretický spor by se mohl vést jen o tom, zda příslušný pozitivní primát drželo protestantské Holandsko (M. Weber) či katolická severní Itálie (M. Novak). Ano, samozřejmě šlo o "akumulaci kapitálu". Tento však nebyl zbožštěn - vznikal jako druhotný produkt nemateriálně motivovaného chování. Až liberalismus a socialismus - každý svým způsobem, ale přes antagonismus ruku v ruce - vystavili materiálno a vše s ním spojené (zkrátka trh) na piedestal.
[celý článek]
Gilbert Keith Chesterton
Buddhismus a křesťanství
V etických spolcích a náboženských parlamentech se znovu a znovu vyskytuje tato laciná liberální fráze: "Světová náboženství se liší v obřadech a formách, ale shodují se v nauce." Není to pravda; je to opak skutečnosti. Světová náboženství se neliší příliš v obřadech a formách, zato se ale liší značně v tom, čemu učí. Je to, jako kdyby někdo řekl: "Nenechte se mást tím, že Církevní listy a Volná myšlenka vypadají zcela odlišně, že první časopis je malován na pergamenu a druhý ryt do mramoru, že jeden je trojúhelníkový a druhý sedmiúhlý; přečtěte si je a uvidíte, že v podstatě říkají totéž." Pravdou ovšem naopak je, že jsou si podobné ve všem kromě obsahu. Ateistický burzián v Surbitonu vypadá zrovna tak jako swedenborgiánský burzián ve Wimbledonu. Můžete je obcházet ze všech stran a podrobit nejosobnějšímu a nejurážlivějšímu zkoumání, a přece neuvidíte na klobouku nic swedenborgiánského, ani na deštníku nic obzvlášť ateistického. Liší se právě jen ve svých duších. Pravda je tedy to, že nesnází všech vyznání není shodný smysl a odlišná praxe, jak tvrdí laciná fráze. Právě naopak. v praxi se shodují. Téměř všechna velká náboženství na světě pracují stejnými vnějšími metodami: pomocí kněží, posvátných textů, oltářů, bratrstev, svátků. Shodují se i ve způsobu učení, ale liší se velmi v tom, co se má učit. Pohanští optimisté i východní pesimisté mívali chrámy, zrovna tak jako liberálové i konzervativci mají noviny.
[celý článek]
Martin Horák
O pokroku ve vztazích
Nedávno jsem poslouchal projev jedné feministky a její názory na rodinu. Protože to dál bude trochu osobní, budu jí říkat třeba slečna S. Pochopil jsem, že rodina je podle slečny s téměř jakékoliv společenství lidí bez ohledu na pohlaví, oficiální svazky i generace (mluvila výslovně i o rodině zahrnující více generací). Sama si pak pochvalovala, jak žije v nesezdaném soužití, což jí připadá lepší než manželství, ve kterém se muž často dopouští na ženě násilí. Četl jsem sice jistou americkou statistiku, podle níž dochází v nesezdaných soužitích k domácímu násilí asi 2,5 krát častěji než v manželství, ale to nebude předmětem tohoto článku.
[celý článek]
Emanuel Mandler
Naši prezidenti a komunisté
Dr. Edvard Beneš a jeho vztah ke komunistům
Je důležité připomenout nepříliš zdůrazňovanou příbuznost dr. Edvarda Beneše a obou našich polistopadových prezidentů. Všichni tři totiž v určité významné fázi svého politického působení zápolili s komunisty, ale posléze se s nimi spojili a získali prezidentský úřad s jejich pomocí. To mělo vliv na mnohé jejich aktivity. Na tomto místě připomeňme jen příklady: Benešův dobrovolný počátek vazalského vztahu k Sovětskému svazu Československo-sovětskou smlouvou z prosince 1943, tragikomickou závislost Václava Havla na vysoce nomenklaturním komunistickém kádru Mariánu Čalfovi a protiamerický postoj Václava Klause v době irácké krize (zejména srovnávání sovětských imperialistických mocenských a politických struktur se západními). Oba moji prezidenti tedy neopustili tradici, kterou založil dr. Edvard Beneš, s tím rozdílem, že se nemuseli vyrovnávat s tolika obtížemi jako on: komunistický režim v Československu by padl, i kdyby jeho parlament nezvolil Václava Havla prezidentem; pokud jde o Václava Klause, ten prostě potřeboval hlasy?
[celý článek]
Michaela Freiová
Žena a děti
Když maminka vejde do dětského pokoje, začíná právě ohňostroj v Maihaugenu. ? Anders i Hans musí vstát a jít se podívat z okna. Ale zanedlouho končí i tato podívaná. Dětem skončil nejdelší a nejšťastnější den z celého roku. A velký, dlouhý Anders bere najednou maminku kolem krku a líbá ji - a už je tu i Hans a chce se taky hubičkovat. - "Mami - díky - to byl krásný den. A tak báječně jsme se bavili, co říkáš?"
Sigrid Undsetová, Nobelova cena za literaturu 1928
Benno - fňuká, ale přitom vesele poskakuje: "Tři kusy děcek úplně vychlastala, rozuměno? Potom s mojí kutilskou pilou celou tu hromadu masa takhle rozporcovala, jasný, ? Takže byl problém, kam s tím masem, jasný! Moc smrdí."
Elfriede Jelinková, Nobelova cena za literaturu 2004
Roger Scruton
Pilíře křesťanské demokracie
V mé vlasti žádnou křesťansko-demokratickou stranu nemáme, protože na voličstvo pravého středu má monopol Konzervativní strana. Navíc má konzervativní strana dějiny a identitu, jež ji odlišují od všech ostatních stran v Evropě. Je svou povahou bytostně anglická - ne skotská, ne waleská, ale anglická, takže má v keltských oblastech jen nepatrnou skupinu přívrženců. Je to nejstarší fungující politická strana v Evropě - mnohem starší, než komunistická strana nebo kterákoli ze socialistických stran - a je také nejúspěšnější. Bývá poražena, ale nikdy na dlouho. A je významná také tím, že nikdo nedokáže přesně říci, jaké postoje zastává - nedokážou to ani sami její vůdci. My všichni samozřejmě víme, co zastává, ale nedokážeme to vyjádřit. Význam Konzervativní strany leží hlouběji, pod rovinou slov. Konzervativní strana se určitým způsobem váže k národu - ale jak přesně? Vždyť my ani nedokážeme říci, jaký národ vlastně tvoříme. Zahrnuje tento národ Angličany? Nebo všechny Brity? Celou říši? Nebo jen Spojené království? Konzervativní strana také určitým způsobem souvisí s monarchií, a obdobně s anglikánskou církví - ale jak? Zkuste se zeptat - a dostanete jen nejisté odpovědi. Řeklo by se, že Konzervativní strana favorizuje svobodnou ekonomiku - alespoň Margaret Thatcherová si to myslela. Ale nejsilnějšími kritiky svobodné ekonomiky byli rovněž členové Konzervativní strany. Konzervativní strana klade velký důraz na boj se zločinností a na obranu. Ale je daleko méně zřetelná v otázkách vzdělávání a sociální politiky. s jistotou můžeme říci, jaká tato strana není: není ideologická, není socialistická, není etatistická, není ateistická, není militantní a nemá ráda radikální změny - respektive vůbec nemá ráda změny, pokud nejsou opravdu nutné.
[celý článek]
Astride Wenigerová - Noga
Bombardovali jsme snad nesprávnou stranu?
Bombardovali jsme snad tu nesprávnou stranu fronty? Tuto provokativní otázku si ve svém článku v kanadském deníku National Post (4.4.2004) klade kanadský generálmajor Lewis MacKenzie, velitel vojsk v OSN během občanské války v Bosně v roce 1992. Není divu, že takto položená otázka z úst někoho tak vysoce postaveného, mnohým vyráží dech - zvláště všem nám, kteří jsme tehdy vítali rozpad komunismu všude ve světě, tedy i na Balkáně.
[celý článek]
Petr Plaňanský
Firma
(aneb zpověď tichého společníka největší firmy, která se léta potácí na pokraji bankrotu)
Tato krátká úvaha není o stejnojmenném filmu, i když některé paralely se nabízejí, ba přímo vnucují. Půjde spíš o jednu velice osobní zkušenost, která, jak doufám, může posloužit jako varování. Jsem nedobrovolným akcionářem (nebo možná přesněji: tichým společníkem) největší firmy v této zemi. Měsíc co měsíc ze svého průměrného platu tuto firmu pravidelně kapitalizuji, v případě různých finančních průšvihů jde část tohoto kapitálu na sanaci škod.
[celý článek]
Dan Drápal
Mít za co umírat
Jak je to asi dávno, kdy Čechové naposledy vzhlíželi s úctou k někomu, kdo byl ochoten zemřít za vlast? Už když jsem napsal tuto první větu, tuto otázku, položil jsem si jinou, mnohem méně důležitou: Mám to sousloví zemřít za vlast dát do uvozovek, nebo ne? Původně jsem to jaksi instinktivně chtěl udělat. Jakoby umírání za vlast bylo něco zcela nereálného, něco, co se říká "jen tak," ale všichni přece víme, že to vlastně nemá smysl?!
[celý článek]