Konzervativní listí číslo 23

---

Ten, který je skutečností
1. 05. 2004 Francis Schaeffer

Zastavme komunisty!
Reportáž Martina Rejmana z demonstrace proti komunismu
1. 05. 2004 Martina Rejmana

Vražda ve škole
1. 05. 2004 Martin Horák

Jde mi o spolupráci s konzervativními silami v Evropě,
1. 05. 2004 Jiří Karas

Anketa
1. 05. 2004 David Floryk

Liberalismus a nástup islámu
1. 05. 2004 Vlastimil Podracký

Kdo byl posledním palestinským králem?
Hlavolam nejen pro křížovkáře
1. 05. 2004 Astride Wenigerová – Noga

Vrháme síť do moře s nadějí, že občas někoho zachytí
1. 05. 2004 David Floryk

Prokleté soudy
1. 05. 2004 Dan Drápal

---

Francis Schaeffer
Ten, který je skutečností
Do středu pozornosti moderního světa je stavěn lidský rozum – či spíše to, co se za „rozum“ vydává. Jako by on sám byl měřítkem všech věcí; co rozum neobsáhne, to neexistuje. A na toto uctívání rozumu jako by přistoupila i moderní filosofie a teologie: Náboženství, to prý je věcí citu, nikoliv rozumu. V náboženství nejde o pravdu, jde o náboženské vyžití.
Znamená to tedy, že rozum a víra stojí proti sobě? Že náboženství je jedna věc, ale opravdový život, to je něco úplně jiného? Je tedy křesťanství pouhý mýtus, jehož Bůh není rozumem poznatelný a tudíž se o něm nedá racionálně diskutovat?
S těmito nesnadnými otázkami se křesťanské myšlení potýká již více než jedno století. Jedním z těch, kteří tomuto trendu vzdorovali nejvytrvaleji, byl evangelikální teolog Francis Schaeffer… [celý článek]

Martina Rejmana
Zastavme komunisty!
Reportáž Martina Rejmana z demonstrace proti komunismu
Touto výzvou zval leták, připravený Pražským klubem Mladých konzervativců, na demonstraci proti komunistickým pohrobkům, shromážděným na Letenské pláni. Spolupořadatelem akce byla i Konzervativní strana.
Když jsme se ráno před devátou sešli, byli již v prostoru, vyhrazeném komunistům, několik set, nebo snad i několik tisíc lidí. Rudé vlajky, mávátka, dokonce i vlajka komunistické Kuby, stánky s párky, pivem, suvenýry. Velké pódium pro soudruha Grebeníčka. Ozvučovací zařízení, schopné nést jeho hlas snad až nad Vltavu… [celý článek]

Martin Horák
Vražda ve škole
Tak už se to stalo i u nás – žák v učilišti ve Svitavách zavraždil při hodině učitele. Myslím, že se to dříve či později dalo čekat. A dá se čekat, že se to bude opakovat. Je to konstatování tvrdé, nicméně pouze strašlivý optimista či strašlivý nacionalista (ten druhý se v ČR vyskytuje mnohem častěji) by mohl čekat, že určité trendy, vlastní celé euroamerické civilizaci, budou mít u nás zcela jiné důsledky než jinde. Zbývá otázka, které trendy to jsou.
Odpověď mnoha komentátorů, o účastnících internetových fór ani nemluvě, se zdá být jasná: hlavním viníkem je násilí v televizi, filmech a počítačových hrách. Zní to logicky: V dřívějších dobách, a ne jen těch komunistických, nebyly filmy plné krve, počítače a televize nebyly vůbec a tudíž žáci nevraždili, protože násilí neměli kde odkoukat… [celý článek]

Jiří Karas
Jde mi o spolupráci s konzervativními silami v Evropě,

JUDr. Ing. Jiří Karas (1942) je od roku 1990 poslancem za KDU-ČSL, jejímž členem je od roku 1968. Jako dítě žil v idylické a slušně zajištěné rodině lékaře, studoval s výborným prospěchem. Pak nastal zlom, rodina přišla o majetek, rodiče i bratr skončili jako třídní nepřátelé v kriminále. Šestnáctiletého Jiřího se ujala rodina spolužáka. Opakovaně ho vyhazovali ze škol a životem se protloukal i jako pomocný dělník. Do politiky vstoupil teprve po listopadu 1989, je otcem dvou dětí a od roku 2000 vdovcem.

Pane poslanče, proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?
Chtěl jsem změnit to, co se mi nelíbí, protože jsme se nedokázali vyrovnat s komunismem v myšlení a v mnoha oborech ani v praxi. A bohužel, zatím nedokážeme úspěšně čelit ani náporu některých nebezpečných trendů, které k nám prosakují z neomarxistických zdrojů Západu.
Považujete svou kandidaturu do Evropského parlamentu za jakýsi pomyslný mezník politické kariéry? Jsou priority a cíle, které hodláte prosazovat v EP, nějak odlišné od vašich současných?
V zásadě se neliší. Jde mi o hájení křesťanských hodnot, které jsou zpochybňovány a ohrožovány u nás i v Evropské unii. V tomto smyslu mi jde o spolupráci s konzervativními silami v Evropském parlamentu… [celý článek]

David Floryk
Anketa
Stejně jako před loňským referendem, oslovili jsme i tentokrát řadu veřejně činných osobností z různých koutů naší země, lidi různých profesí a odlišných životních zkušeností, abychom jim položili tyto čtyři otázky:

1. Prvního května se naše země stala součástí Evropské unie. Zaznamenal jste nějakou podstatnou změnu ve svém životě?
2. Co si od tohoto přičlenění k EU slibujete?
3. Jaký máte výhled pro EU za 5, 10, 15 let?
4. Myslíte si, že politici v EU mají nějaký dlouhodobý výhled a plán? Jaký?
[celý článek]

Vlastimil Podracký
Liberalismus a nástup islámu
Je přímo ostudné, že před našima očima a s podporou liberální Evropy probíhá v Kosovu proces genocidy srbského národa a násilné islamizace území. Je to příklad tak poučný, že se může stát vzorem. Domnívám se, že právě zde islámští fundamentalisté zkoumají, jak islamizovat Evropu. Ale začněme od začátku.
V Kosovu měli po 2. světové válce Srbové asi 27% obyvatel. Koncem 80. let jen 10%. Většinoví Albánci využívali komunistického režimu jednak k tomu, aby se majetkově se Srby srovnali, protože v předchozích dobách byla většina pozemkové držby a středních podniků v rukou Srbů, jednak k získání většiny v obecních a podnikových radách. V režimu hlasovací mašinérie a bez dalších demokratických práv začali utlačovat srbské obyvatelstvo drobnými a vytrvalými ústrky – nepovolování živností, přeřazování na podřadná místa, vyloučení z vedení v podniku apod. Komunistický režim nedovedl přiměřeně reagovat a Srbové viděli východisko ve vystěhování. Na početním rozdílu se promítá i větší natalita Albánců proti Srbům. Albánci byli většinou muslimové, ale v národě byl i nezanedbatelný počet křesťanů katolického vyznání. Je zajímavé, že počet křesťanů vytrvale procentuálně klesal a počet muslimů silně stoupal. Tento jev není ovšem dostatečně zmapován a počty se silně rozcházejí… [celý článek]

Astride Wenigerová – Noga
Kdo byl posledním palestinským králem?
Hlavolam nejen pro křížovkáře
Nedávné proběhla tiskem zpráva o slyšení v americkém Senátu, pátrajícím po tom, kam jdou miliony dolarů věnované americkými a mezinárodními daňovými poplatníky vládě Palestinské autonomie (PA). Před senátní komisí vypovídali Itamar Markus z Palestinian Media Watch a Morton Klein, president Sionist Organization of America, proti palestinskému zástupci Hassanu Adelovi Rahmanovi. Palestinské úřady zneužívají mezinárodní finanční pomoc včetně americké k propagaci nenávisti, netolerance a násilí, znělo ústřední téma. Slyšení bylo zahájeno dvacetiminutovým dokumentárním filmem ”Ask for Death” (Žádej smrt). Ukázal, jak palestinské úřady využívají i hudební videa a jiné prostředky k výchově k zabíjení. Zazněla svědectví, jak letní tábory pro palestinské děti, pojmenované po atentátnících - sebevrazích jsou financovány fondem UNICEF; že oprava školy pojmenované po teroristovi Dabal Maghrabi (účastnil se vraždy 36 lidí) byla financována americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj (USAID); že nauka nenávisti je zabudována do celé palestinské sociálně–výchovné struktury. Naleznete ji ve školních učebnicích, knihách, při sportovních zápasech, v médiích. Židé a judaismus jsou zde zpodobňováni jako čisté zlo, zdroj a příčina všech trápení a boj proti nim jako heroismus… [celý článek]

David Floryk
Vrháme síť do moře s nadějí, že občas někoho zachytí
Nějaký čas už vydáváš Konzervativní listí, jehož okruh čtenářů se pozvolna rozšiřuje a tak si myslím, že uzrál čas, abys čtenářům představil Listí i sebe samého. Co si máme vlastně představit pod pojmem Konzervativní listí a co tě vede k jeho vydávání?
Když se chceš ptát na Konzervativní listí, tak chceš-li tomu porozumět, pak je potřeba se vrátit o několik myšlenkových kroků zpět a nejprve se bavit o tom, co je to konzervatismus, jak mu my tady rozumíme a co se za tím skrývá.
Dobrá, začneme tedy oklikou: co je to pro tebe konzervatismus?
Moudří teoretikové tvrdí, že konzervatismus není ideologií, ale že je spíše soustavou lidských postojů. Tento pohled vystihuje zajímavou pravdu: protože díky tomu, že tomu tak je, je možno se mezi konzervativci setkat s lidmi, s jejichž názory v máločem souhlasím, ale s kterými mne spojuje právě určitý postoj. Lze u nich vysledovat jakýsi možná intuitivní postoj loajality k určitému řádu, takové tušení, že tady přece jsou – či měly by, musí být – nějaké pevné, odvěké věci, hodnoty, pravdy, ke kterým je záhodno se přichýlit.
Konzervatismus samozřejmě má i pozitivní obsah, dokáže být i vnitřně konzistentní obhajobou, znovu-obhájením, lidské svobody a důstojnosti. Konzervatismus je tedy obojím: intuitivním přichýlením se k čemusi, co člověka přesahuje a co třeba ani neumí přesně popsat; a současně i jakýmsi soubor poznaných a životem prokázaných pravd o člověku, o jeho údělu, o světě… [celý článek]

Dan Drápal
Prokleté soudy
MFD přinesla 26. dubna článek o vdově po vojákovi, který se zabil na zpackaném padáku firmy Anex Cirus. Soud o odškodném probíhal devět let a skončil smrtí žalovaného.
Pro většinu lidí zdánlivě bezvýznamný případ. Bohužel, odehrává se v tisíci variantách dnes a denně. Podobně drastické zkušenosti totiž dělají stále znovu tisíce našich spoluobčanů, kteří potřebují pomoc policie nebo kteří přišli do styku s naším soudnictvím.
V Bibli je velmi jednoduše a jasně napsáno, co má stát dělat. V listu Římanům se píše, že vrchnost je od toho, aby odměňovala dobré a trestala zlé. To má být základní funkce státu v jakékoli době a v jakékoli kultuře… [celý článek]