Konzervativní listí číslo 22

---

"Je to příležitost zamyslet se, na které straně stojíme",
2. 03. 2004 Vladislav Szkandera

Obecní samospráva
1. 03. 2004 Vlastimil Podracký

Co je vzdělání?
1. 03. 2004 Roman Joch

Hašteření o cizí peníze
1. 03. 2004 Jarmír S. Morávek

Jak pochopit Ameriku
1. 03. 2004 Emanuel Mandler

Volební právo imigrantům - Brusel přes hlavy národních vlád?
1. 03. 2004 Jan Kubalčík

Kniha dobře položených otázek
1. 03. 2004 Jan Kubalčík

S kůží na trh
1. 03. 2004 Jan Kubalčík

Tři domy
1. 03. 2004 Dan Drápal

---

Vladislav Szkandera
"Je to příležitost zamyslet se, na které straně stojíme",

říká Vladislav Szkandera. Muž, o kterém se v posledních týdnech hodně píše. Jako evangelický pastor a současně člen městské rady veřejně vystoupil proti stavbě islámského centra na severu Moravy.

[celý článek]

Vlastimil Podracký
Obecní samospráva
Místními záležitostmi se vždy v historii zabývali převážně místní lidé. Nadřazené struktury řešily obvykle jen vnější záležitosti, navíc snad jen některé spory mezi obcemi, a dále věci, na které obec mocensky nestačila (velkou zločinnost). Vládce obvykle zajímalo, aby poddaní splnili své pracovní povinnosti, odvedli daně, případně aby při branné povinnosti poskytli dost odvedenců. Jinak do obcí nezasahovali. Proto také mohli žít v třídních vrstvách i různé národy a používat se různé jazyky. Vládce nezajímal lid po kulturní a sociální stránce, proto byly na obecní úrovni dostatečné pravomoci řešit si své záležitosti samostatně. To se příliš nezměnilo ani po nástupu centralizovaných států. V obci byla zřízena škola a lidé podléhali nějaké úřední moci, která však jen upravovala vnější rámec života. Po pádu feudalismu se prohloubila demokracie v obcích a občanská společnost se dokonale rozvinula. Obecní samostatnost se začala snižovat teprve v době nástupu modernity. Stát převzal od obce sociální a hospodářskou funkci. Sociální zabezpečení občanů zajistil stát a do hospodářství obce začal zasahovat tak, že je vůbec otázkou, zda obecní orgány dnes nejsou zbytečné. Téměř veškeré prostředky pro svoji omezenou činnost dostávají od státu. Vlastní zdroje příjmů jsou omezené. Domnívám se, že je nutno opět vrátit obci její dřívější význam. Je nutno obnovit "pocit domova". Lidé se musejí vrátit k domovu. To znamená jednak k rodině, ale i k občanské společnosti a obci. Obcí myslíme objekt o asi 5 - 15 tisíci obyvatelích. Což by byly městečka, větší vesnice, městské části nebo několik menších vsí. Velikost je optimální proto, aby na jedné straně byl objekt poměrně malý a pravomoci občanů byly dosažitelné v přímých mocenských tlacích, na druhé straně, aby obec měla dostatek hospodářské nezávislosti. [celý článek]

Roman Joch
Co je vzdělání?
Cíle vzdělání jsou v posledku dvojí: kultivace mysli za účelem lidské výtečnosti, konkrétně výtečnosti mravní a intelektuální; a osvobození člověka od vulgarity, tedy naplnění jeho možnosti těšit se z jevů a věcí nádherných.
Jak se můžeme vzdělávat? Jedině jako žáci od učitelů, kteří už vzdělaní jsou. Jenomže učitelé jsou různí: dobří, špatní, průměrní i výteční. Abychom se vzdělali dobře, měli bychom se učit jen od učitelů nejlepších. Jenomže je tady problém, a to závažný: dobrých učitelů je málo. Můžeme se považovat za šťastné lidi, pokud za svůj život potkáme jednoho učitele dobrého. Ale pravděpodobnější je, že ho nepotkáme. Dobrý učitel se vyskytuje jednou za století; maximálně. Tedy naše šance vzdělávat se u učitele skutečně dobrého je nevelká. Navíc většina, ne-li všichni, skutečně dobří učitelé v dějinách jsou dnes už mrtvi. Naše vyhlídky se tedy jeví jako velice bledé; máme vůbec nějakou šanci na skutečně dobré vzdělání… [celý článek]

Jarmír S. Morávek
Hašteření o cizí peníze
Kdo jednou letěl letadlem ve dne a za dobré viditelnosti, sedíc u okénka, mohl spařit po přeletu naší hranice směrem na jihozápad, že se ráz zemědělsky využívané krajiny nápadně změnil. Krajina na západ od nás je složena z pestrobarevné a tvarově rozličné soustavy polí a políček, luk, pastvin, lesíků a hájků, vše protkané udržovanou a smysluplnou soustavou cest a cestiček, mezí a stromořadí, alejí, vodotečí a vodních nádrží, kde jsou všude viditelné hranice jednotlivých parcel a z pohledu shora i hranice jednotlivých vlastníků, protože jsou to především a jedině oni, kteří vtiskli krajině stávající ráz a kteří ji udržují spolu se správci svého majetku. Nic se nekamufluje, nic se nesimuluje, vše je na jméno a tudíž zodpovědné. Z peněz na krajinu poskytnutých státem (EU) se skutečně dělá krajina - tedy obnovuje nebo udržuje. Ani infrastruktura venkovských sídel nepřijde zkrátka. Přiměřené množství peněz jde také na rozvoj venkova, do rukou těch, co na něm bydlí a odtud spravují krajinu a životní prostředí.
Z Brna do Znojma se letět nedá, ale postačí jet silnicí I. třídy plné výmolů a kolejí, aby se nedalo přehlédnout objetí moravskými celinami, kdy jeden sto hektarový lán navazuje na druhý a kde následně po sklizni je ráz krajiny polopouštní. Krajina vypadá monolitně, jako by hospodářem byl jeden velký převeliký velkostatkář. Pátrajíc po něm zjistíte žádného. [celý článek]

Emanuel Mandler
Jak pochopit Ameriku
Pokud jde o celkovou situaci, pak v diskusi, kterou uspořádala MF DNES o výhledech soužití USA a Evropy, patřím k těm, kteří podporují základní tvrzení úvodního článku Benjamina Kurase (MFD 5.2.): Amerika bez Evropy přežije, Evropa bez Ameriky ne; Evropské státy nemají vojenské prostředky ani na vlastní obranu; v Evropě tak časté mínění, že budeme-li sdílet protiamerickou nenávist teroristů, odmění se nám "štědrou laskavostí", je nebezpečná iluze. Evropa nechápe, že rostoucí globální síly krutovládných režimů by chtěly sprovodit ze světa Evropu i Ameriku.
Lze ovšem připomenout i zvláštní myšlenku Dušana Třeštíka (MFD 6.2.), že tento spojenec (USA) brzy padne, podpořenou ujištěním, že "všechna impéria v celých dějinách se vždy zhroutila". Vtip je v tom, že Spojené státy, i když ani ony nejsou věčné, nejsou impériem, nýbrž jednotným federativním státem. Jakožto jediná supervelmoc plní ovšem Amerika roli světového četníka; bez nejvyšší vojenské autority by globální svět fungoval ještě hůř než funguje. Důvod, proč by měly tuto funkci ztratit právě dnes, chybí.
Pokud někdo v naší civilizaci usiluje o to stát se impériem, pak je to zejména Evropská unie. Zatím se jí to nedaří, už proto ne, že jde o úkol na celá desetiletí. V současné době je vše přichystáno na opakování historie: radikální diktátorské, nábožensky fanatické režimy začnou ukusovat z křesťanské Evropy jednotlivé státy a Evropa bude ráda, jestli ji Spojené státy ubrání. [celý článek]

Jan Kubalčík
Volební právo imigrantům - Brusel přes hlavy národních vlád?
"Pokud se máme spolehnout na přistěhovalce jako pomoc při ekonomickém rozvoji Evropy budoucnosti, musíme jim přiznat větší politická práva. Evropa jim to dluží." Tolik evropská komisařka pro sociální sféru Anna Diamantopoulouová (HN 18.12.03). Dle téhož zdroje Evropská komise připravila principy, jak by v budoucnu mohl vypadat status lidí bez občanství s povolením k pobytu na území unie, přičemž se počítá s vytvořením jakéhosi poloobčanství.
Předně se domnívám, že imigrační zákony jednotlivých evropských států jsou dnes velmi liberální. Česká republika, i když se mnou nemusí někdo souhlasit, v této oblasti dnes nemá žádné problémy, na rozdíl od Nizozemí (Maroko), Francie (Alžír, Tunisko), či Německa (Turecko), kde se sny o asimilaci čím dál zřetelněji rozplývají. Můžeme - s velkým zájmem a potřebou poučit se pro budoucnost - pozorovat, jak tyto země budou svoji situaci v této oblasti řešit. Skoro bych se vsadil, že se pokusí poněkud přitvrdit (minimálně v první fázi aby získaly čas) - i proto, že nezvládnuté téma imigrantů je otevřeným polem pro nacionalistické demagogy všech proveniencí. Tyto státy jistě budou své věci řešit se speciálním zřetelem ke svým specifickým podmínkám. Je proto unfair přiznávat lidem na území daného státu jakýkoli status přes hlavu jeho národní vlády, která na rozdíl od komisařů v Bruselu nese před svými spoluobčany plnou odpovědnost. Kdyby se alespoň dalo říct, že bruselští byrokraté řežou větev, na které oni sami sedí. Obávám se však, že lehkost, s jakou káží výše uvedené, je způsobena i tím, že jich samotných se to prakticky netýká. Ale to je jiné téma, které by se muselo pojmout od prapůvodního "No taxation without representation" - přičemž restaurace této zásady je v zájmu všech svobodymilovných lidí. [celý článek]

Jan Kubalčík
Kniha dobře položených otázek

Tak jsem v KL z léta 2003 označil příspěvek k původní české literatuře o konzervatismu, knihu Vlastimila Podrackého "Občanská obroda". Rád využívám možnosti vrátit se podrobněji k tomuto textu, přičemž je nezbytné se předem omluvit za prolínání forem: text balancuje na hranicích recenze, kritiky a polemiky.

Kým je člověk? Tuto klíčovou otázku řeší autor z několika stran. Aniž bych hodlal jeho pojetí označit za mylné, nemohu pominout absenci srovnání s existujícími relevantními pohledy a argumentace ve prospěch autorova názoru. Podstatný pojem Řádu, na němž dále spočívá mnoho v knize obsažených myšlenek, je od počátku zrelativizován tvrzením, že "Řád může být v různých zemích různý? (a) Proto do věrouky konzervatismu nepatří podrobně vysvětlovat (jeho) obsah." Ano, nesporně existují lokálně podmíněné složky Řádu (1), na druhé straně autor nijak nereflektuje dilema reprezentované konfrontací britské správy s indickým zvykem upalování vdov. Terminologicky se pak autor vyhýbá nabízejícím se vymezením - např. vůči Hayekovu pojmu "Rozšířený řád". Konečně i po (správném) vztažení Řádu ke křesťanské tradici, zůstává autor ve své antropologii rozpačitý. Na ústřední otázku, zda je člověk dobrým či zlým, neodpovídá jednoznačně - přitom je to právě křesťanství, které takovou jasnou odpověď dává v Adamově selhání(2). Konečně ani (poněkud rychlý) přechod k politickým důsledkům lidské podstaty nezůstává bez důležitých opomenutí, z nichž nejpodstatnější je absence diskuse nad změnitelností lidské podstaty (jak ukazuje Joch, je právě nahlédnutí této otázky formativní pro pravicové, resp. levicové politické myšlení).

[celý článek]

Jan Kubalčík
S kůží na trh
Smočit se za bolševika v nějaké partaji (nemuselo jít o KSČ) byl vždy námět na zpytování svědomí. Z toho nemusel bezezbytku každý a vždy vyjít coby nectný, většinou však ano. Brblání a lamentování k sebereflexi příčinu nezavdávalo. Na jedné straně tu byla tendence k lamentacím jako taková a na straně druhé skutečnost, že objektivně bylo na co nadávat a za cokoli navíc hrozil kriminál. Z lamentujících nutno vyzvednou odvážné, kteří kriminál riskli – a často jim byl odměnou. Ostatní nelze hodit do jednoho pytle. Mnohým, kteří svůj nesouhlas mysleli zcela vážně (a nikoli jako nadávání na jakékoli poměry), prostě chyběla odvaha. Nejsem ten, kdo by mohl její nedostatek zkoumat… [celý článek]

Dan Drápal
Tři domy
Jak plyne čas, ubývá biologických druhů. Snižuje se i počet příjmení. To jsou však méně podstatné jevy než ten, který chci zmínit. Jak plyne čas, zmenšuje se i množství duchovních sil, které opravdu podstatným způsobem ovlivňují tento svět.
Ano, buddhismus nebo hinduismus mají velký počet vyznavačů – počítají se na stamiliony. Hybnými silami současného světa však zůstaly síly tři: západní sekulární humanismus, islám, a židokřesťanská tradice… [celý článek]