Vrháme síť do moře s nadějí, že občas někoho zachytí

říká David Floryk, vydavatel Konzervativního listí

Nějaký čas už vydáváš Konzervativní listí, jehož okruh čtenářů se pozvolna rozšiřuje a tak si myslím, že uzrál čas, abys čtenářům představil Listí i sebe samého. Co si máme vlastně představit pod pojmem Konzervativní listí a co tě vede k jeho vydávání?

Když se chceš ptát na Konzervativní listí, tak chceš-li tomu porozumět, pak je potřeba se vrátit o několik myšlenkových kroků zpět a nejprve se bavit o tom, co je to konzervatismus, jak mu my tady rozumíme a co se za tím skrývá.

Dobrá, začneme tedy oklikou: co je to pro tebe konzervatismus?

Moudří teoretikové tvrdí, že konzervatismus není ideologií, ale že je spíše soustavou lidských postojů. Tento pohled vystihuje zajímavou pravdu: protože díky tomu, že tomu tak je, je možno se mezi konzervativci setkat s lidmi, s jejichž názory v máločem souhlasím, ale s kterými mne spojuje právě určitý postoj. Lze u nich vysledovat jakýsi možná intuitivní postoj loajality k určitému řádu, takové tušení, že tady přece jsou - či měly by, musí být - nějaké pevné, odvěké věci, hodnoty, pravdy, ke kterým je záhodno se přichýlit.

Konzervatismus samozřejmě má i pozitivní obsah, dokáže být i vnitřně konzistentní obhajobou, znovu-obhájením, lidské svobody a důstojnosti. Konzervatismus je tedy obojím: intuitivním přichýlením se k čemusi, co člověka přesahuje a co třeba ani neumí přesně popsat; a současně i jakýmsi soubor poznaných a životem prokázaných pravd o člověku, o jeho údělu, o světě.

Když jsme před řadou let začínali hledat v naší české současnosti nějaké záchytné body pro konzervativní myšlení a konání, zjistili jsme, že se nacházíme v paradoxní situaci: když jsem se v roce 1997 připojoval k tehdejší Straně konzervativní smlouvy, měl jsem představu, že se k ní skutečně připojím; že se připojím k něčemu, co už existuje, co už funguje, že se budu učit od moudrých, zkušených mužů, politiků, myslitelů - a časem se pod jejich vedením něčemu z toho možná přiučím, něco pochytím a tak. Jenomže velmi záhy se ukázalo, že věc se má úplně jinak. Že, když to přeženu, chce-li člověk v Čechách být členem konzervativní politické strany, tak si ji musí vytvořit! A to jeden z těch paradoxů: já ve svých pětatřiceti letech bych v normální, konzervativní situaci, měl být k ruce zkušeným konzervativním matadorům. Jenže takoví tady nejsou: ti, kteří by měli věk, vzdělání a zkušenosti na to, aby byli těmi lídry a myšlenkovými tahouny, tak jsou buď komunisty nebo bysnysmany, nebo nejčastěji obojím současně. A nám - lidem jako já, lidem mojí generace, kterým to není jedno - pak nezbývá, než to dělat sami. A týká se to nejen politiky, ale i církve a konec konců občanského života obecně.

Takže se oklikou vracíme ke Konzervativnímu listí. Viděli jsme na jedné straně řadu lidí "přirozeně" konzervativních: nepozbyli ještě zcela zdravý rozum, proto sdílejí úctu k řádu a k tradici (byť jim říkají různě). Na straně druhé je zde ohromná síla konzervativního myšlení, které však zůstává jakoby zakleta v moudrých knihách, které nikdy nečetli a ani nebudou číst ti, k nimž by tyto knihy měly promlouvat.

A to byl takový první impuls, abychom se právě Listím pokusili překlenout onu propast a nabídli lidem kolem sebe to, co jsme přečetli, přeložili, zaslechli někde jinde, vytáhli odněkud z tlustých spisů konzervativních klasiků; abychom tak pomohli - jim i sobě samým - zformulovat, jak má vlastně vypadat a jaký má mít obsah konzervatismus dneška.

Proč zrovna "listí"?

Ten název nás provází od samého počátku. Je jasné, že je to svým způsobem nekonzervativní název, protože má takový recesistický podtón a doteďka se mu mnozí posmívají. Ale já jej hájím prostě proto, že tak to zkrátka je: děláme věci tak, jak jsme toho jako lidé dnešní doby schopni. Snažíme se to slovo "konzervativní", ověnčené vavřínovými věnci mudrců z Athén, Jeruzaléma a Říma, naplnit dnešním obsahem: a proto vydáváme Konzervativní listí. Protože na Konzervativní listy to ještě není. Ale sníme o tom, že jednou budou vycházet: až se nějaká konzervativní strana stane stranou parlamentní, pak se možná dočkáme i Konzervativních listů. Pokud jde o nás, pak děláme pro to, co můžeme.(úsměv)

Říkáš "my". Kdo to vlastně je?

Když říkám "my", myslím tím onu malou skupinku lidí, kteří se tady v Ostravě časem dali dohromady. Není jich mnoho, řekněme do desíti lidí, kteří za Listím nějak stojí. Někteří se na něm podílejí aktivněji, někteří třeba jen tím, že jsou, že existují, že si jejich názory občas vyslechnu; někteří tím, že na ně občas přispějí. Zpočátku to bylo pár přátel, pak takový neformální hlouček; přicházeli mezi nás lidi z několika politických táborů, někteří odešli, jiní přišli.

Abychom tomu dali trošku pevnější obrys a také aby se rozlišilo naše Listí od Konzervativní strany, s níž jsme svého času ušli kus cesty společně, ustavili jsme před několika lety občanské sdružení Konzervativní klub. Je samozřejmě jasné, že je zde jakási ideová provázanost a je také známo, že já sám jsem v KONS činný; nicméně Listí je přece jen trošku jinak zaměřeno, vědomě oslovuje lidi i mimo KONS; ba dokonce je možné, že někdy své stranické kolegy Listím i zlobím, protože tam bývají věci i jinak, než by si bývala "strana (a vláda)" možná přála: mluvíme o náboženství více, než je v kraji zvykem, mluvíme o Benešových dekretech způsobem, jakým se o nich u nás nemluví, straníme Izraeli, jsme "pro life", neskrýváme spřízněnost mnohých z nás s evangelikálním křesťanstvím.

Z toho důvodu považuji za rozumné odlišení Klubu jako "vydavatele" Listí a KONS jako pouze jednoho z partnerů, byť jednoho z nejbližších.

Jak bys stručně popsal vývoj "Listí"?

Zpočátku to bylo jen pár kusů jako takový čistě informační věstník pro přátele. Ale pak se to nějak ujalo a rostlo a tohle číslo je dvacáté třetí - což mi připadá až neuvěřitelné. Během té doby se z informační dvoustrany stalo - pořád ještě amatérské - ale přece jen už svého druhu periodikum, které má dnes náklad ve stovkách kusů a jehož odběratelé jsou z celé republiky. Téměř tři čtvrtiny tohoto nákladu rozesíláme - lidem, kteří nějakým způsobem dali najevo, že to čtou a že jim na tom záleží, ale i těm, o kterých sice nevíme, zda jim na tom záleží, ale zase my bychom si přáli, aby to četli.

Ovšem Konzervativní klub, to není jenom "Listí" ?

Ano, jsem rád, žes to zmínil. Klub se časem stal takovým ohniskem, průsečíkem nejrůznějších aktivit; pořádali jsme několik výstav a dětských besídek v klubových prostorách ve Vítkovicích, připravili jsme zázemí pro třídenní seminář pražského Občanského institutu v Ostravě, spolupořádali jsme několik diskusních setkání loni před euro-referendem; snažíme se sledovat a glosovat dění kolem sebe - zapojili jsme se například do debaty kolem "islámského centra" v Orlové. Snažíme se také plést do komunální politiky, před pár lety se právě náš klub stal platformou, na které se sešli členové několika malých pravicových stran ke společné městské kandidátce Konzervativní strany ?

Koho bys chtěl oslovit prostřednictvím "Listí", je určeno pro nějakou určitou skupinu lidí?

Naše strategie byla od počátku inspirovaná podobenstvím o vrhání sítě do moře, s nadějí, že čas od času ta naše síť někoho zachytí. Ne vždy se to tak stane, ale přesto si myslíme, že to má smysl dělat. Nevidíme nějakou specifickou skupinu, pro kterou bychom chtěli extra psát. Nejde nám v prvé řadě o nějakou "voličskou" skupinu, jde nám o to, říkat věci tak, jak jsou; nabízet čtenářům pohled na skutečnost, s nímž se v novinách nesetkají ?

S Davidem Florykem rozmlouval v dubnu 2004 Štefan Vrúbel