Rubrika Dědictví
Edmund Burke
5. 02. 2007 David Floryk
Abraham Kuyper: "Muž s desítkou hlav a stovkou rukou"
6. 12. 2006 David Floryk
Emanuel Rádl: Don Quijote české filosofie
18. 09. 2006 David Floryk
Dietrich Bonhoeffer: Být člověkem pro druhé
4. 06. 2006 David Floryk
Kdesi mezi Dr. Ransomem a myšákem Rípčípem
Portrét C. S. Lewise
24. 03. 2005
Ten, který je skutečností
1. 05. 2004 Francis Schaeffer
Muž, který podal důkaz, že jeden člověk může změnit svou dobu
1. 09. 2004 William Wilberforce
David Floryk
Edmund Burke
Společnost je vskutku kontraktem... Je partnerstvím ve veškerém bádání, partnerstvím ve veškerém umění, partnerstvím v každé ctnosti i v každé dokonalost ... stává se partnerstvím nejen mezi živými, ale mezi živými, mrtvými i dosud nenarozenými.
[celý článek]
David Floryk
Abraham Kuyper: "Muž s desítkou hlav a stovkou rukou"
Abraham Kuyper (1837 - 1920), nizozemský reformovaný teolog, politický myslitel a publicista; muž, jehož oponenti nazývali "člověkem s desítkou hlav a stovkou rukou" a přátelé v něm viděli "Boží dar pro naši dobu".
Nizozemská společnost poloviny devatenáctého století procházela hlubokou krizí. Slavné doby reformační minulosti byly dávno pryč. Země, která bývá považována za kolébku "protestantské etiky" a podnikatelského ducha tržního kapitalismu byla krutě zmítána ozvěnami Francouzské revoluce a ovládaná militantním sekularismem, který získával jednu baštu za druhou: školy, university, noviny, církve. Jen nemnozí se tomuto vývoji bránili, k nejhlasitějším obhájcům křesťanského dědictví patřili básníci William Bilderdijk (1756-1831) a Isaac da Costa (1798-1860), historik Groen van Prinsterer (1801-1876) a zejména pak Abraham Kuyper (1837-1920).
[celý článek]
David Floryk
Emanuel Rádl: Don Quijote české filosofie
Emanuel Rádl (1873 - 1942), český filosof a biolog, profesor metodologie přírodních věd Univerzity Karlovy, neúnavný glosátor, komentátor a kritik. Byl významným organizátorem českého filosofického života, stal se předsedou 'Jednoty filosofické', v roce 1934 předsedal VIII. světovému kongresu filosofů v Praze. Přispíval do řady prvorepublikových novin a časopisů, byl redaktorem 'České mysli', zakladatelem revue 'Nové Athenaeum', od roku 1927 redigoval s přítelem evangelickým teologem Josefem L. Hromádkou filozoficko-teologickou Křesťanskou revue.
[celý článek]
David Floryk
Dietrich Bonhoeffer: Být člověkem pro druhé
Před sto lety se narodil německý evangelický teolog a spisovatel a účastník protinacistického odboje Dietrich Bonhoeffer (1906 - 1945).
[celý článek]
Kdesi mezi Dr. Ransomem a myšákem Rípčípem
Portrét C. S. Lewise
Clive Staples Lewis (1898-1963) působil jako profesor středověké a renesanční literatury na universitách v Oxfordu a Cambridge. Od mladického ateismu se postupně propracoval k intelektuálně těžce vybojované víře, aby se v následujících letech stal jedním z největších obhájců křesťanské víry dvacátého století. [celý článek]
Francis Schaeffer
Ten, který je skutečností
Do středu pozornosti moderního světa je stavěn lidský rozum – či spíše to, co se za „rozum“ vydává. Jako by on sám byl měřítkem všech věcí; co rozum neobsáhne, to neexistuje. A na toto uctívání rozumu jako by přistoupila i moderní filosofie a teologie: Náboženství, to prý je věcí citu, nikoliv rozumu. V náboženství nejde o pravdu, jde o náboženské vyžití.
Znamená to tedy, že rozum a víra stojí proti sobě? Že náboženství je jedna věc, ale opravdový život, to je něco úplně jiného? Je tedy křesťanství pouhý mýtus, jehož Bůh není rozumem poznatelný a tudíž se o něm nedá racionálně diskutovat?
S těmito nesnadnými otázkami se křesťanské myšlení potýká již více než jedno století. Jedním z těch, kteří tomuto trendu vzdorovali nejvytrvaleji, byl evangelikální teolog Francis Schaeffer…
[celý článek]
William Wilberforce
Muž, který podal důkaz, že jeden člověk může změnit svou dobu
Na konci 18. století nabývalo stále více vlivných lidí v Britanii přesvědčení, že otrokářství je v rozporu s evangeliem. Využívání otrocké práce lidí, zbavených osobní svobody, systém, který středověká Evropa zdědila a který byl (a v mnoha mimokřesťanských civilizacích dosud stále je) součástí hospodářského života od nepaměti, se počátkem novověku stávalo díky rozmachu mezinárodního obchodu nepřehlédnutel-ným, a současně do nebe volajícím společenským zlem. Nastal čas, aby Západ, který světu daroval ideál osobní a politické rovnosti a svobody všech lidí, vyčistil a zacelil i tuto ránu. Západ otrokářství nevymyslel; Západ otrokářství zrušil.
Avšak realizovat záměr, který mnozí nahlédli jako správný, nebylo snadné. Obchod s otroky, který hodlali napadnout, byl na sklonku 18. století ohromným businessem: přes oceán se každým rokem přepravovalo z Afriky k břehům Evropy a Severní Ameriky více než sto tisíc černých otroků. Panoval dokonce názor, že obchod s otroky "je nerozlučně spojen s obchodem a blahobytem, ba dokonce s národní bezpečností Velké Británie". Otroctví bylo tehdy legalizováno výsadními právy, zákony, které schválil parlament a mezinárodními dohodami. Co však bylo ještě důležitější: tento obchod zasahoval i zájmy mas obyčejných lidí. Británie byla tehdy největším obchodníkem s otroky na světě. Stovky lodí, tisíce námořníků a stovky milionů liber se točily v tomto špinavém obchodě.
Postavit se proti tomuto proudu znamenalo jít téměř "proti všem". A vytrvat, k tomu bylo zapotřebí mít dostatek charismatu, síly, odvahy, přesvědčení, víry a najít stejně smýšlející lidi. Takovýmto nonkonformním člověkem byl i jeden z nejvýznamnějších britských politiků: poslanec a rétor William Wilberforce (1759 - 1833)…
[celý článek]